Close to death 1. díl "Luke Coil"

26. února 2012 v 10:59 | Katy |  Close to death
Prolog:
Ten den jsem věděla, že se něco stane. Jen jsem nevěděla co a kdy. Byla jsem si téměř jistá, že se s Lukem něco děje. Skoro jsme se políbili a pak řekl "sakra" a další vteřinu už byl pryč. Neměla jsem tušení, co se to děje, ale rozhodla jsem se neustoupit a zjistit to, i kdyby mě to mělo zabít.


Nádherné vysvědčení, pomyslela jsem si, když jsem ten cár papíru dostala do ruky.
"Slečno Slovenová, doufám, že si uvědomujete... bla bla bla"
Učitelka mi dávala dobré rady ohledně mého vzdělávání a přijetí na vysokou školu. Prý, že s mými známkami bych mohla dělat leda tak prostitutku a třída se začala blbě tlemit.
Tohle jsem si nemohla nechat líbit.
"Pak jsem si jistá, že za tuto skvělou radu vám do budoucna zařídím slevu." řekla jsem jí medovým hláskem z výšky asi30 centimetrů(byla jsem tenkrát vyšší)
Teď se spolužáci začali smát výrazu, co se objevil na tý její bramborově slizký tváři.
"Jděte si sednout, slečno! Tyto urážky nehodlám od někoho tak nevzdělaného poslouchat, nejsem za to placená!" vyštěkla.
Se samolibým výrazem ve tváři jsem se vrátila do lavice, v těle pocit zadostiučinění. Tajně jsme si s Carol plácly pod lavicí a poslouchaly učitelčin výklad o drzých puberťácích. Puberťácích. A pak, že já jí urážím. Vždyť mi je sedmnáct, bože!
SVOBODA!! řekla jsem si, když konečně zazvonilo. Hodila jsem po učitelce posměšným pohledem a vyklusala ze třídy.
Z následujících pár minut si pamatuji zrychlení tepu z normální rychlosti na 300 tepů za minutu a potom jsem omdlela.
"Meg?"
"Dýchá!"
"Meg!! Meg! Meg, probuď se!! Meg, prosím!
"C-co se děje?" nevěděla jsem, co se stalo. Zkoušela jsem se zvednout, ale dva páry rukou mě zachytily.
"Megan, jak se cítíte?"
"Jsem v pohodě. Kde to jsem?"
"Jsi ve škole. Omdlela jsi na chodbě." poznala jsem hlas Carol.
"Co se stalo?" ptala jsem se hloupě. Už jsem se rozpomínala, co se stalo. Luke Coil se objevil na chodbě přímo přede mnou. To pak nemám omdlívat.
"Nevím, na něco jsi zírala a pak jsi omdlela. Luke tě chytil a-"
"Počkej, co?"
"Říkám, že tě Luke chytil, když jsi padala."
"Luke Coil?"
"Jo, Luke Coil! Potom tě s pomocí pana Tarkera položil na lavičku a zase odešel."
Dál jsem nevnímala. Luke Coil. Nejkrásnější, nejmilejší, prostě ten nejbožejší kluk na světě nesl mě! Obyčejnou studentku předposledního ročníku Meg Slovenovou!
Lékař mi konečně přestal "měřit tep" (ve skutečnosti mi ohmatával prsa) a já jsem odešla.
"Hej, Carol!"
"No?"
"Nechceš se jít dneska někam najíst?"
"Určitě!"
"Fajn! Zastav se u nás v šest!"
"OK!"

Večer jsem pak čekala na Carol. Někdo zazvonil. Otevřela jsem.
"Ahoj, Meg! Jak ti je?" řekla Carol.
"Cítím se fajn, dík."
"Kam půjdeme?"
"Myslela jsem na řecký jídlo, ale jestli nechceš, řekni, co tě napadne."
"Řecký jídlo je v pohodě." usmála se.
Nastoupily jsme do jejího auta a jely jsme.
"Hele, tobě se Luke líbí, co?"
"Ne, to ne, já jenom... já... že..."
"Takže líbí!?" řekla překvapeně. Jo samozřejmě, že líbí! To jsi to nepoznala?
"No jo. A co ty a Michael Rob? Nebásnila jsi o něm celej rok?"
"To je teď jedno! Tohle je něco, co jsem nevěděla! Proto jsi na tý chodbě omdlela?"
"Jo, proto! Stačí?"
Pak jsme ještě rozebíraly kluky z naší školy, ale bůhvíproč se to vždycky zatočilo ke mně a Lukovi. V restauraci nás obsluhoval velmi oplzlý číšník a vždy, když přišel se koukal jedné z nás do výstřihu a mluvil nemístně. Nedaly jsme mu dýško a šly ven.
"Jestli chceš, odvezu tě domů." nabídla se.
"To je v pohodě, půjdu pěšky."
Rozloučily jsme se a já se vydala po cestě. Najednou se zpoza rohu vyřítilo auto jako blázen a zastavilo přímo vedle mě. Byl to Luke.
"Naskoč!" zařval nevrle.
"Luku, co-"
"Naskoč a nemluv!"
Nastoupila jsem si, pořád udivená.
"Luku, co tu děláš?"
"Co asi? Zachraňuji tě!"
"Před čím?"
"Před osudem!"
"Co?"
"Neřeš to, prosím."
"Právě si se vyřítil jako šílenec ze zatáčky a říkáš, že mě zachraňuješ před osudem! Jak to asi nemám řešit?"
"Vykašli se na to! Poděkuješ mi později!"
"Proboha! Jedeme sto sedmdesát v hodině! A koukej na silnici!"
"Dej mi pokoj! Nejsi moje matka!"
Než jsem se rozkoukala, byli jsme před mým domem.
"Proč?" zeptala jsem se.
"Proč co?" jako by byl blbej.
"Proč jsi to udělal?"
"Neřeknu ti to."
"Proč?"
"Protože!"
"Proč jsi se obtěžoval?" řekla jsem ledově, až mě to samotnou zamrazilo.
"Nemám ponětí."
A odjel. A takhle se téměř vytratilo mé zamilování do Luka Coila.

Další den ve škole se choval, jakoby nic. Na geometrii jsme měli dělat nějaké cvičení a nás dva dal učitel do dvojce. Samozřejmě Luke udělal celou práci a přitom stačil hrát hru na mobilu. To je asi další důvod, proč ho mám ráda. Chtěla jsem se ho zeptat na ten včerejšek, ale nevěděla jsem, jak začít.
"Víš, k tomu včerejšku," předběhl mě "rád bych, abys to neřešila. Byla to ode mě hloupost a já si za to nesl následky."
"Za co?"
"Není pro tebe dobré se se mnou vídat. Nemůžu ti říct proč."
"Proč? Proč mi nic nemůžeš říct? Vždycky začneš něco říkat a pak mi řekneš, že mi to nemůžeš říct."
"Nesmím ti říct nic! Je pro mě vlastně nezákonné, že se s tebou bavím."
"Tak mi napověz."
"Nemůžu ti napovědět! Říkám, že když se cokoliv proflákne, tak jsem v pytli!"
Zazvonilo
"Promiň, jednou, až pochopíš, ti to do puntíku vysvětlím." řekl.
"Já ti přísahám, že to pochopím." řekla jsem odhodlaně.
"Já říkám, že je pro tebe nebezpečné chápat."
"A já říkám, že je mi nebezpečí ukradený."
"A já vám říkám, že máte odevzdat své práce!" vmísil se do toho učitel.
Odevzdala jsem náš papír a chtěla ještě mluvit s Lukem, ale když jsem se otočila, už byl pryč.
Na matice jsem mluvila s Carol.
"Podle mě se jenom snaží bejt záhadnej." mínila.
"Já si myslím, že to myslí doopravdy. Když řikal, že se se mnou nesmí vídat, tak měl vážnej tón."
"Tak si něco zjisti. Na internetu, nebo v knihách je toho o Coilových určitě spousta."
Když zazvonilo, vtrhla jsem do knihovny a začala vybírat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lilka Lilka | Web | 1. dubna 2012 v 10:20 | Reagovat

ÁÁ :D. Já nemám slov! :-D
Co, proč? Proč to udělal? :DD
To by mě zajímalo co s ním je!:-DD
Máš to krásný a jak! :-)) Potkala jsem další nadanou spisovatelku :-)).
Letím na další, jinak to nevydržím :-DDD.

2 Lilly Lorlock Lilly Lorlock | E-mail | 12. dubna 2012 v 14:23 | Reagovat

SSSSSSSSSSUUUUUUUUUUUUUUUPPPPPPPPPPPPEEEEEEEEEEEEEEEEERRRRRRRRRRR!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.